O vlasech zlatých možná se zdává nejenom chudým říká mi panovník
nedal mi návod on klidně spává a já teď musím pro jeho paní jít
z ohnivých jazyků dnes malé zachráním zítra mi pomůžou
Jsem druhý v pořadí beru si průhlednou
oči znavený s vůní skleněnou
v malých prostorách těžko se ujímá
na půdě skleníků před horkem ukrývá
Mně by stačilo gesto abych byl jiný sólový
zbývá jen málo málo víš
Mně by stačilo gesto už nebudu čekat bláhový
zbývá jen málo málo víš
Vezu ji domů vím není mojí možná jen láskou ta patří bohatým
ona to neví zatím se bojí s každým se dělím dík vlasům prokletým
kdepak se toulají malí a zkušení říkali pomůžou
Jsem druhý v pořadí a to ne poprvé tohle se nehodí to není sólové
vzpomínám na jiné jen když to nevidí popraská než se jí samotný probudím