Neboj se pojď dál jen jsem chvíli spal
ještěže to nevíš jak teď vypadám
vždycky chodíš vhod pozor je tu schod
obraz mojí mámy snad od války tu mám
Gramofon už ztich mám tu stovky knih
byl by to snad hřích jednu z nich ti přečíst
není to jen tak k čemu je mi zrak
když se dívám do těch prázdných očí a stejně to vím
Ona vidí stesk ona vidí žal ona vidí směr a smysl mýho bytí
ona vidí lásku ona vidí lež ona vidí co já nevidím
ona vidí radost ona vidí smích ona vidí do samotných duší lidí
ona vidí zradu ona vidí pláč ona vidí co já nevidím
Smířit se mám s tím že si nekoupím
ty oči který vidí co já bych vidět chtěl
nevím jak voní vzduch a neslouží mi sluch
a střídám nouzi s bídou a stydět bych se měl
Snad mi odpustí ty mu to vysvětlíš
ten koho nevidím a před kým oči sklopím
ona mlčí jen a neruší můj sen
co mám ho hlavu plnou a do klína jí složím a stejně to vím
Ona vidí.....