Život má i bílý stránky však popsaný tuší čekáš co tě naučí a kdy tě vzmuží
za růži platíš trním za lásku krví poslední zřejmě nejsi a už vůbec první
Za zdí tam stojí ve stínu křížů možná se bojí ztrácejí sílu
přesto nám lžou
Život má i chvíle smutný když se loučí posílaj tě uschlou alejí tam kde končí
za růži platí trním za lásku krví poslední zřejmě nejsou a už vůbec první
Stojí ve stínu křídla jim chybí ztrácejí sílu nad hroby živých
přesto nám lžou
Naštěstí nevidí kdo pod nimi spí zděsili by se hrůzou
a proradní jsou v bezpečí jak odvážné
sytí i hladoví v bílým štěrku čekají v botách nemytých
až děti svíčky zapálí
… až jejich děti svíčky zapálí
… až děti jejich svíčky zhasnou